Historie  značky  Philco  v  Evropě

Hned na začátku chci velmi poděkovat panu Václavu Š. a jeho synu Kamilovi, díky kterým tyto řádky mohly vzniknout. Bez jejich pomoci, vzpomínek a zkušeností z té doby by tyto stránky jen těžko vznikly. Další díky patří panu Mgr. Petru Novákovi, který se rovněž na stránkách podílel. Dále je to pan Chicco Dellafranca, který je zdrojem mnoha cenných informací z domovské země těchto krásný praček.  Jako další bych chtěl zmínit pana Šecla, pana Hopfingera a pana doc. Patrika Kotase. Tito lidé mi velmi pomáhali a pomáhají v mnoha ohledech. Všem výše jmenovaným patří ještě jedno velké díky za vše a vám ostatním patří velké díky za váš zájem o tyto stránky!

Protože společnost Philco je firma z USA, tak se ze začátku firma orientovala hlavně na tento trh. V roce 1940 si Philco upevnilo svoji pozici na domácím trhu a orientuje se více na zahraniční trhy. Philco sice do Evropy vyváží svoje elektrické spotřebiče, ale stále to není to, co by si firma představovala, proto pomáhá založit společnost v severní Itálii - Philco Italia S.p.A. . Ta byla založena v Miláně v roce 1958 se základním kapitálem 1 milion lir, z čehož 75 % zaplatili italští partneři a zbytek doplatilo Philco Corporation of Philadelphia, prostřednictvím své švýcarské pobočky se sídlem ve Fribourgu. Její výrobní aktivity spočívající ve výrobě domácích spotřebičů v licenci americké společnosti probíhaly ve dvou závodech v Rho v provincii Miláno a v Robbio v provincii Pavia. Philco Italiana  zažívá velký rozvoj. Již v prvních třech letech činnosti rostla jak z hlediska obratu, tak počtu zaměstnanců, přičemž počet zaměstnanců stoupá z původních 200 na 471 v roce 1961. Hranice cca 700 zaměstnanců firma dosahuje v roce 1964. Milníkem společnosti se stává rok 1965, kdy Philco-Ford Corporation plně přebírá svého italského držitele licence, který se od té doby stal její dceřinou společností pod názvem Philco-Ford Italiana S.p.A.. Ve stejném období byl slavnostně otevřen nový závod v Ponte San Pietro v provincii Bergamo, kam byla převedena výroba z dříve existujícího závodu Robbio Lomellina. Kromě domácích spotřebičů byla v závodě Ponte San Pietro zahájena výroba televizorů. Ve stejné továrně byla vyrobena jedna z prvních automatických praček Philco-Bendix. Je rovněž použito nové zařízení pro lakování ponorem na principu elektroforézního procesu ponořením, který měl řadu výhod, jako je rovnoměrnost tloušťky, dokonalé krytí, absence odkapávání, ochrana proti korozi a eliminace škodlivých rozpouštědel. Ve výrobě chladniček debutovalo Philco s novým tepelně izolačním systémem s názvem "Thinsulation", který spočíval ve vstřikování polyuretanové pěny před uzavřením dvou vnějších a vnitřních částí, takže nevznikají vakuové prostory, což zaručuje účinnější tepelnou izolaci. Továrna v Ponte San Pietro má již kolem 2000 zaměstnanců. Z tohoto závodu také míří první pračky Philco - Ford do ČSR. Zde se nacházíme v období největšího rozkvětu italské dceřiné společnosti Philco. V roce 1969 byl otevřen nový výrobní závod v Brembate di Sopra v provincii Bergamo, kam bylo přesunuto sídlo společnosti. O tři roky později, v roce 1972, se společnost oddělila od americké mateřské společnosti a byla prodána německému Robert Bosch GmbH. V sedmdesátých letech společnost prošla obdobím krize kvůli potížím na trhu. Bosch byl ochoten přesunout výrobu do zahraničí, avšak díky následné mobilizaci pracovníků, odborů a politických institucí tomuto scénáři nedošlo. Výroba se soustředila pouze v Brembate di Sopra - Via G. Marconi 14/22, kde bylo zaměstnáno 1600 pracovníků. Přesto došlo k docela velkému úpadku - byly zavřeny výrobní závody v Rho a Ponte San Pietro. Napětí dále rostlo, když byly propouštěny stovky dělníků a situace eskalovala, až došlo k atentátu na vedoucího závodu Henrika Dietricha Henkera, zraněného militanty z Lotta Armata per il Comunismo. O devět měsíců později po prosincovém pokusu o atentát na jeho manažera prodal Bosch Philco společnosti Ritaco Corporation - íránské holdingové společnosti vlastněné obchodníky Mohammadem Koochekzadehem a Piem Soleimanpourem. V roce 1982 Philco převzalo od německé nadnárodní společnosti AEG-Telefunken její italskou dceřinou společnost v likvidaci IRT-FIRT, která vyráběla televizory pod značkami CGE, Telefunken a Imperial ve své továrně v Baranzate, která zaměstnávala 775 pracovníků. O rok později, v roce 1983, Philco spolu s IRT-FIRT a REL vytvořili novou společnost spotřební elektroniky Imperial, kde se sloučila jeho televizní produkce. Situace lombardské společnosti se dále zhoršila na finanční úrovni, protože zaznamenávala roční ztráty ve výši 9 miliard lir, a proto byla nucena snížit počet zaměstnanců. V roce 1985 byl počet snížen na 1400 zaměstnanců. Íránští majitelé prodali své akcie finančním společnostem Unifinanz S.r.l. a Finmes S.r.l., a následně v březnu 1985 přešly Philco a Imperial pod kontrolu italsko-německého konsorcia reprezentovaného Maximilianem Schindelem, který byl již prezidentem společnosti. Přechod pod kontrolu konsorcia Schindele neměl pro společnost významné dopady, protože byla stále ve vážné krizi a v listopadu 1986 byly její většinové podíly prodány společnostem Cibiemme Plast z Aristide Cappelletti a COGEFIN Felice Colombo. Společnost Philco přestala vyrábět ledničky a začala se soustředit pouze na pračky. V 90. letech se finanční situace stabilizuje a dále zlepšuje, přičemž v roce 1995 dosahuje obrat výše 200 miliard lir. V roce 2000 se Fabriano Group stala jediným vlastníkem Philco Italia. V roce 2001 bylo v Italské továrně vyprodukováno přibližně 470 000 praček ( což je ale malinko, oproti největšímu rozmachu továrny - kdy jen praček se vyrobilo 780 000 ks + další desetitisíce televizorů, rádií, lednic,... ). V roce 2003 získala práva na značku Philco pro Itálii Antonio Merloni S.p.A., která byla po dohodě s Electroluxem devět let používána pro domácí spotřebiče vyráběné firmou se sídlem v Marche. V roce 2011 se 31. března uzavřely brány továrny Philco a dochází k její demolici. Na jejím místě vyrůstá jiný průmyslový areál. 

Na krátkou dobu značka Philco zmizela ze světa. Nyní se značka opět vrací, avšak výroba těchto produktů probíhá v Číně a kvalitativně šla oproti původním pračkám Philco (z 60. a 70.let 20. století) velmi dolů.

Historie praček Philco oficiálně dovážených na území ČSSR

Nyní k pračkám, které se prodávaly na našem vnitřním trhu v ČSSR. Na konci 60. let minulého století k nám dorazily první pračky z italské továrny. Jednalo se o typ Philco WF 842. Pro dokreslení, jen v Brně se těchto praček prodalo velmi málo kusů. Mezi zákazníky patřili různí, v té době privilegovaní lidé, jako dirigenti, různí prominenti režimu, apod. S menší nadsázkou lze říci, že na území Brna jste mohli spatřit kolem 50ks těchto praček. Samotná pračka WF 842 byla velmi robustní (hmotnost se pohybovala okolo 100kg) a odolná, neboť dle slov samotného opraváře těchto praček, chodil na první lehké opravy až po 10 letech provozu tohoto stroje. A většinou šlo o opravy banalit, jako bylo špatné těsnění apod. Mezi další časté závady po delší době provozu patřily: topná tělesa zničená vodním kamenem a časem opotřebovaná manžeta. Tento typ praček měl také větší spotřebu vody, neboť předpírka i praní mají konstantní množství vody pro různé množství prádla. Předeprání vždy spotřebovalo více vody než samotný prací program. Spotřeba se pohybovala kolem 100 litrů vody na 1 praní. Spotřeba elektrické energie se pohybovala kolem 3kWh na jedno praní. U typu WF 842 se už pamatovalo na přísady, jako je změkčovač či aviváž. Co se přívodu vody do pračky týká, tak tento model ještě neměl přívod pro teplou i studenou vodu, ale jen pro studenou. A nyní k techničtějším věcem: Philco WF 842 byla pračka s hmotností kolem 100kg. Měla kvalitní barvu na vnějším skeletu, navíc se touto barvou nešetřilo, proto plášť pračky dlouho vydržel a nekorodoval. Na dnešních skeletech praček se pochopitelně používá mnoho plastu. Toto určitě u WF 842 nehrozí. Možná také toto je jeden z důvodů, proč je její skelet téměř nezničitelný. Nyní však pojďme k vnitřní skladbě pračky. Prací vana je uložena na třecích tlumičích, které jsou opravdu velmi trvanlivé a téměř nezničitelné. Následuje prací vana z litiny, která je ošetřena proti korozi smaltováním. Bubny praček byly z nerezové oceli, která byla v té době velmi drahá. Buben pračky je poháněn od motoru klasickým řemenem. Motor je u typu WF 842 asynchronní. Tento motor je specifický tím, že má dvě vinutí. První vinutí bylo určeno pro chod motoru ve fázi klasického praní, kdy bylo využito 12-ti pólů. Druhé vinutí bylo určeno pro odstřeďování, kdy bylo využito dvou pólů (toto řešení má jednoduchou logiku - pokud to zjednodušíme, pak čím více pólů má asynchronní motor, tím menší otáčky je schopen oproti motoru s méně póly při stejné frekvenci vyvinout). Toto řešení má prostou logiku, neboť tato pračka nedisponuje žádnou elektronickou regulací otáček (programátor je čistě mechanický). Když už mluvíme o elektrické stránce věci nesmíme zapomenout na kondenzátory a to dvojího typu. Ihned na vstupu najdeme odrušovací kondenzátor. Další kondenzátor je určeny pro elektromotor, konkrétně pro jeho reverzaci a jako pomoc při odstřeďování. Tento koncert řídí mechanický programátor od firmy Holcer. Programátor je tvořen otočnou karuselovou deskou, spínající jednotlivé operace v dané části pracího programu. O správnou teplotu vody se starají 2 termostaty. První je určen pro teploty 30°C a 60°C. Druhý je pro 45°C a 90 °C. Voda je ohřívána elektrickým topným tělesem. Hladinu vody v pračce hlídá 2 stupňový spínač hladiny, který má velmi jednoduchý princip. Do spínače vede přesně daná gumová hadička a v momentě, kdy je hladina vody v pračce ve správné výšce, tak se v hadičce vytvoří tlak, který sepne spínač. Jako zajímavost bych uvedl řešení zámku otevírání pračky. Novější pračky mají zámek elektronický. To znamená - západka, řízená elektronicky zajistí dveře v době praní, nebo pokud je v pračce vyšší hladina vody. Model WF 842 však má pojistku řešenou tak, že pokud chcete dveře zajistit proti otevření, pak třeba plochým šroubovákem otočíte na dveřích pojistku a je zavřeno. Odjištění provádíte pootočením do původní polohy. Cena nové pračky činila 8000KČS ( průměrný měsíční plat v té době byl kolem 1500KČS)

Philco WF 942 je navazující typ pračky WF 842. Tyto dva typy se liší v podstatě jen v designu a použitém programátoru, u WF 942 je to Holzer MTA 915 B. Technická specifikace se ve své podstatě měnila jen mírně, proto čtenáře odkážu na popis o pár řádků výše. Velmi zajímavým faktem je však to, že počínaje tímto modelem, lze doložit přítomnost elektromotorů od firmy MEZ Mohelnice. Díky tomu, že československý MEZ dodával elektromotory pro Philco, se tyto pračky bez potřeby drahocenných valut, dostávaly i na vnitřní trh v ČSSR. Proto se WF 942 prodalo mnohem více, než předešlé WF 842. Na začátku prodeje WF 942, byli lidé velmi opatrní a čekali, až bude někým v okolí vyzkoušena, aby si nekoupili pračku, která by nebyla dobrá.  Proto se nestály na WF 942, tak dlouhé fronty a pračku bylo možné relativně snadno sehnat oproti pozdějším typům. Určitou roli v tomto sehrála i malinko uvolněnější 60. léta, kdy se stát i prodejci snažili trošku více uspokojit obyvatele/zákazníky, než v pozdějších dekádách. 

Po dvou úspěšných modelech řady WF (které mimochodem vycházejí z typů WS 842 a WS 942, které však byly určeny pro trh v USA), které byly produkovány v továrně ve městě Ponte San Pietro,  přichází pro mnohé legendární Philco W40, které je již produkováno ve městě Brembate di Sopra. Ano model W40 se stal v ČSSR asi nejlepší pračkou, kterou šlo sehnat. Oproti svým předchůdcům měla nižší hmotnost. Také zde byly rozdíly ve vzhledu. Předchozí modely měly plnění pracích prostředků z vrchu, ale u W40 k tomu sloužila boční nádobka. Spotřeba vody byla rovněž snížena, i když jen nepatrně. Opět zde byly programátory Holzer, což byla záruka spolehlivosti. Ostatní komponenty pračky byly více méně shodné s předchozími dvěma typy. Výrazná změna nastala hlavně na poli designu. Pokud to vezmeme s menší nadsázkou, pak tento typ pračky udal standardy u evropských praček. I pro tento model platí technický popis z předchozích modelů. Model dal vzniknout mnoha dalším modifikacím jako byly modely W40S a W40A. V případě modelu W40A je inovací první nasazení suspa tlumičů. Suspa tlumiče nahrazují dlouhodobě velmi spolehlivé třecí tlumiče. Suspa tlumiče mají velmi blízko k tlumičům, které používají výrobci automobilů, ve svých autech. Avšak nasazení suspa tlumičů je nevhodné, neboť u suspa tlumičů po průniku vody dovnitř tělesa tlumiče dochází k postupnému zadírání. Následkem zadření je při odstřeďování úchyt tlumiče na bubnu urván a v bubnu se vytvoří díra, kterou následně protéká voda ven z bubnu pračky. Toto je bohužel častá závada praček Philco počínaje typem W40A. I v případě mé W40A již tato závada nastala, avšak naštěstí oprava není příliš náročná. V ČSSR se vyskytovala výhradně řada W40, avšak italská továrna Philco produkovala i další typy jako třeba W35A Benetton, což byla edice, která byla lakována ve žluté a modré barvě (což není žádná výjimka - např. v ČSSR, produkovala firma Romo pračky řady PAC 4 - lakované např. v červené, modré a zelené barvě). Po řadě W40 továrna pracuje na další generaci. A tak na počátku 80. let souběžně s řadou W40 začíná výroba řady W400. Do ČSSR se jako první zástupce této řady dostal typ W401. Následovali další typy jako třeba Philco W483X a WD 804. Bohužel jednou z posledních praček s legendárním programátorem Holzer je W401. Typem W401 se také Philco loučí se starou érou, kdy firma ještě nepoužívala plánované zastarávání a dělala pračky pro několik generací. Nyní značka Philco opět produkuje elektrospotřebiče, avšak nedosahují kvalit dřívějších produktů od Philca a jsou v nich kazítka.